Jdi na obsah Jdi na menu
 


Josef a jeho nečekaná oslava 55. narozenin

29. 1. 2008

Jak jsme slavili…..

Psal se 9.květen roku 2003. Je právě 15 hodin a do nejmenovaného letenského sportbaru se začínají trousit první gratulanti. Co se tu děje?? Na plátně sice za chvíli budou naši hokejoví reprezentanti bojovat s Kanadou o postup do finále MS, ale to není hlavní příčinou jejich návštěvy. Tedy čas možná, ale účel určitě ne. Tou je plánovaná oslava 55-tých narozenin do té doby nic netušícího Josefa. Jak se postupně plánovaných 30 míst  zaplňuje, čas ubíhá. O to rychleji, že naši hokejisté musejí neustále dotahovat náskok soupeře. Naši „zlatí hoši“ stačili k všeobecnému jásotu vyrovnat, ale pak už zase propadli v obraně. S klesající nadějí na vítězství klesala i nálada. Bylo však dost času se připravit na bouřlivé přivítání oslavence. Ten se kvůli hokeji oproti plánovanému začátku „rodinné večeře pro tři“ zdržel téměř o hodinu, což jen stupňovalo napětí v sále. Hlavní organizátor nervózně přešlapoval u dveří, aby příchozího nepropásl, aby dal včas signál „chorálu“. Kameraman toto čekání zachytil i na x-milimetrový film. Na vypracovaných tělech spoluhráčů se začaly objevovat bíločerné dresy, u některých spíše černo-bílé, na znamení příslušnosti k určité sportovní komunitě… A v 19.22 jsme se dočkali. Josef vstupuje do místnosti doprovázen svou drahou polovičkou a svým mladším synkem. Jeho překvapení a jistě příjemný šok se popsat nedají,  to vše umocňováno bouřlivým potleskem a vyvoláváním jeho jména. Všeobecné veselí tak přilákalo i okolojdoucí snad v domnění, že naši hokejisté nějakým kontumačním zázrakem snad přeci jen postoupili.. Gratulanti se organizovaně seřadili do dlouhého hada a pravice tiskla pravici. I hubičky od mnoha fanynek našly své uplatnění. Ke slovu přišlo předání darů a slavnostní projev zakončený přípitkem. A došlo i na překvapivou a neplánovanou kulturní vložku. Josef neváhal a při navlékání nového dresu předvedl nefalšovaný striptýz,  a nerozhodily ho ani poznámky ve smyslu, aby odložil i ten „mohérový svetr“ co mu vyrostl na kůži. Projev měl být v Bubáku otištěn, leč do dnešních dní ho Filip nedodal. Škoda. Po přípitkovém jablečném aperitivu následoval boj s pečenými kuřaty. To, že jsme ho s převahou vyhráli, zde netřeba snad ani připomínat. V technice vynikala především dvojice jindy obránců Mojža s Řebíkem. Po chutné krmi nemohlo následovat nic jiného než debata o fotbalových a organizačních věcech. Bohužel čas tentokráte nezadržitelně utíkal a někteří borci už byli znaveni, ne snad přílišným pitím alkoholu, ale spíše dobou strávenou v hlučném prostředí. Ano, celou dobu to připomínalo hučící úl.  A tak se po veřejné projekci zápasů béčka rozešly i poslední zbytky  gratulantů…….. 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář